Bhagavadgíta


S touto knihou jsme se poprvé setkala jako s povinnou četbou před kurzem Instruktor Yogy. Jsem ráda za to, že tam povinná četba byla, i když tenkrát jsem si to nejspíš asi moc nemyslela 🙂 . Určitě byla zajímavější čtení, aspoň pro mne, než Rozpravy o józe, kde každý řádek byl pro mne skoro nepochopitelný. Ale pomalým rozlouskáváním pomocí našich učitelů jsem zjistila, že to jsou opravdu poklady, že to jsou knížky o pravdě. K takovýmto knížkám se stále vracíte, protože jejich pochopení není ale vůbec jednoduché. Není to čtení na jednu noc.

Bhagavadgita je posvátným textem hinduismu a je jedním z nejvýznamnějším posvátných spisů světa. Je prvním textem zabývající se filozofií jógy.

Uvádí se, že dokončena byla pravděpodobně okolo roku 200 př. n. l. Je rozdělena na 18 zpěvů a dohromady má 700 veršů.

Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata. Mahábhárata je druhá nejdelší báseň světa a postupně se rozrostla na více než sto tisíc veršů. Je jedna z hlavních staroindických eposů.


Bhagavadgíta jsou epické básně, zároveň pojednáním o védské filozofii, věšteckým eposem a slovem božím. Bhagavadgíta se zabývá poznáním a prováděním jógy.

Bhagavadgíta ukazuje cestu oddanosti bhakti, která vede k mókše, osvobození z koloběhu zrození a smrti samsáry.

Bhagavadgíta je rozhovor mezi princem Ardžuny (individuální duše) a jeho vozatajem Kršnou (Bohem, Bytím). Rozhovor o tom, že jsme jedno. 

Bhagavadgíta začíná tím, že moudrý jasnovidý Sandžaj vypráví slepému králi Dhrtaráštramovi průběh boje na Kurukšétře, kde má dojít k bratrovražedné bitvě mezi kuruovci a pánduovci. Proti sobě se postavilo sto synů slepého krále Dhrtaráštry (kuruovci) a pět synů jeho bratra Pándua (pánduovci).

Spor mezi kuruovci a pánduovci vznikl tak, že pánduovci kdysi dostali pustou polovinu království, kde postupně s pomocí Šrí Kršny (bratranec Ardžuny, v Indii je uctíván jako bůh) vybudovali krásnou říši a stali se prakticky vládci světa. Durjódhana (syn krále Dhrtaráštra) jim záviděl a lstivě je o tuto nádhernou zem obehrál v kostkách. Pánduovci po třinácti letech ve vyhnanství žádají o svou zem zpět, což Durjódhana odmítnul a proto se pánduovci domáhají o svou zemi na bitevním poli Kurukšétra. Šrí Kršna se připojil na stranu k Ardžunovi a stal se jeho vozatajem a poradcem.

Celá Bhagavadgíta pojednává o tom, že Ardžuna dojede ve voze (které symbolizuje naše tělo), který řídí Krišna (Bytí, Bůh) a je poháněn koňmi (symbolizují smysly) doprostřed bitevního pole Kurukšétra (představuje náš život) a pohlédne na své protivníky, kde spatří své příbuzné a zarmoutí ho to. Přemýšlí o tom, zda je správné bojovat proti své rodině, proti své krvi za slávu, říši a majetek. Vede rozhovor s Šrí Kršnou o tom, zda je to správné. Přece nemůže bojovat proti své rodině. Šrí Kršna vede s ním o tom rozhovor, a vysvětluje mu, že má jednat, ale zbavit se plodů svých činů. To je karma jóga, cesta nesobecké činnosti a povinnosti vedoucí o osvobození.

Na konci rozhovoru je Ardžuna připraven k boji. Bitva začne.
Kršna ukazuje Ardžunovi cestu karma jógy (cesta nesobecké činnosti), džňána jógy (cesta moudrosti a znalosti o sobě samém) a bhakti jógy (cesta oddanosti a lásky vedoucí k osvobození).

V knize se pojednává celkově o smyslu života, netýká se to jen o Ardžunovi. Je to živé poselství. Gíta pojednává o základních principech Dharmy.


Při čtení této knihy jsem si postupně založila záložky do stránek, ke kterým se chci rozhodně vrátit a přemýšlet o nich hlouběji. Tuto knihu nejde přečíst jedním dechem, člověk se musí postupně ní prolouskávat. 

Nejen k těmto verším se vracím:

Cesta poznání – Ardžuna: Kršno, jak je možno rozpoznat toho, kdo je pevně usídlen a plně pohroužen do brahma? Jak promlouvá osvícená duše? Jak sedí? Jak kráčí?  Šrí Kršna: Zná blaženost v átmanu a nic jiného nechce. Žádosti sužují srdce – on se žádostí vzdal. Toho nazývám osvíceným. Není zoufalý z nepřízně osudu ani se nežene za štěstím – osvobozen od strachu, osvobozen od hněvu, osvobozen od předmětů touhy. Toho nazývám probuzeným a osvíceným. Jeho tělesná pouta jsou zpřetrhána, ve štěstí neprojevuje radost, v neštěstí si nezoufá. Toho nazývám osvíceným.

S klidem přijímej úspěch i neúspěch, neboť to je ona vyrovnanost, které učí jóga.  ..

Vody neustále plynou do oceánu, ale oceán to nijak nerozruší. ..

Klid pozná jen ten, kdo zapomněl na své touhy. Žije bez potřeb a žádostí, osvobozen od ega, osvobozen od pýchy. ..

Tři guny – Peklo má tři brány – žádost, zlobu, nenasytnost. A ty vedou ke zničení člověka. Proto se jim všem musíš vyhýbat. Kdo mine tyto tři temné brány, dosáhl svého vysvobození. Konečně dospěl až k nejvyššímu cíli.

 

Tyto a další verše mi stále připomínají, na čem stále pracuji a to, že se chci vysvobodit o pocitu soutěžení. Stále nějak podvědomě dělám účelně věci pro to, že to druzí ocení, pochválí mě. Ale o to tu přece nejde. Snažím se nevytvářet si budoucnost dopředu v myšlenkách a procházet různé situace, které by mohly nastat a jak bych měla na ně reagovat. Snažím se stále neprocházet situace, které se staly a nepřemýšlet co kdyby, kdybych to udělala tak či onak. Chci se od toho oprostit a neokrádat si tak momentální stav. Fyzicky žiji tady a teď , ale duchem jsem často jinde. A proč je to tak obtížné? Proč není jednoduché užívat si tady a teď, žít život v přítomnosti, užívat si každý momentální stav naplno, naučit se žít pro daný okamžik. Stále někde odbíhám a to je neskutečná škoda. Snažím se na tom pracovat. Kráčím stále dál a dál. Verše Bhagavadgity mi k tomu dodávají sílu a odvahu.
I když tento spis je velmi starý, pevně věřím, že v dnešní době si může každý z nás najít v jakémkoliv verši Bhagavadgíty něco, co se ho nějakým způsobem dotkne, něco, o čem může přemýšlet, může se tomu otevřít. Já si uložila Bhagavadgitu na noční stolek, abych se mohla k ni opakovaně často vracet. Nestačí mi si ji přečíst jen jednou. Myslím, že jsem většinu nepochopila do hloubky, nepochopila jsem záměr tohoto textu a proto se k ni chci vrátit a zkusit ji postupně pochopit.

Share

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *